|
|
|
This is a machine translation made by Google Translate and has not been checked. There may be errors in the text. On the right, there are more links to translations made by Google Translate. In addition, you can read other articles in your own language when you go to my English website (Jari's writings), select an article there and transfer its web address to Google Translate (https://translate.google.com/?sl=en&tl=fi&op=websites).
Eutanazie a znamení doby
Přečtěte si, co znamená eutanazie, jaké věci byly použity k jejímu ospravedlnění a kam vede její přijetí
Tento článek se zabývá eutanazií neboli smrtí z milosti, což v praxi znamená způsobit smrt pacientovi, jehož život on nebo ostatní nepovažují za cenu žít. Je to téma, které se někdy znovu vynoří, když někteří lidé volají po jeho legalizaci. Motivem může být zastavení utrpení, finanční důvody nebo zachování důstojnosti ve smrti. Mezi důležité pojmy v této oblasti patří:
Dobrovolná eutanazie znamená zabití na vlastní žádost osoby. Je to srovnatelné s asistovanou sebevraždou.
Nedobrovolná eutanazie znamená někoho zabít v domnění, že je pro něj nejlepší zemřít. Ostatní lidé se rozhodnou, protože oběť není schopna vyjádřit svůj názor.
Nedobrovolná eutanazie je zabití člověka proti jeho vůli.
Aktivní eutanazie znamená zabití činem, jako je podání smrtícího jedu.
Pasivní eutanazie znamená urychlení smrti ukončením léčby nebo zamezení přístupu k živinám a vodě. Morálně to není daleko od aktivní eutanazie, protože obojí má skončit smrtí.
Jak ale přistoupit k tomuto vážnému tématu, které se dotýká nejhlubších otázek života: smysluplnosti lidského života, utrpení a bližních? Toto jsou záležitosti zkoumané níže. Účelem je nejprve diskutovat o nejčastějších argumentech, které byly k obhajobě eutanazie použity.
Co je smysluplný život ? Jedním z odůvodnění eutanazie bylo, že pokud má člověk vážné postižení nebo nemoc, brání mu to žít důstojný a smysluplný život. Má se za to, že kvalita jeho života nemůže být taková, aby byl spokojený a šťastný. Důležitou otázkou však je, kdo definuje kvalitu života člověka? Například mnoho lidí s postižením od narození (např. Downův syndrom) může být ve svém životě šťastných a spokojených. Dokážou svému okolí přinášet radost, i když jejich život může být omezenější než ostatní. Je špatné říkat, že nevedou smysluplný život. Poměřujeme-li svou vlastní hodnotu pouze efektivitou, pak zapomínáme na lidskost. A co léky proti bolesti a lékařská pomoc pro kvalitu života? Je pozoruhodné, že debata o eutanazii se objevila až v moderní době, kdy jsou podmínky pro úlevu od bolesti lepší než kdy jindy. Nyní je snadné zmírnit fyzickou bolest pomocí léků. Mnozí, kteří byli zraněni při nehodách nebo trpěli bolestmi, je mohou využít k tomu, aby žili plnohodnotný život. Nejčastěji není problémem bolest, ale deprese, která člověka žene k touze zemřít. Z deprese se ale dá dostat a bolest lze v krajním případě odstranit i narkózou. Každý může během svého života zažít období deprese a fyzické bolesti. Někteří mohou také říci, že jsou vděční za to, že jim bylo poskytnuto více času na život s pomocí dýchacích přístrojů a hadic (měsíční příloha Helsingin Sanomat, 1992 / 7 – článek „Eläköön elämä“ [Hurá život]) – což mnoho příznivců eutanazie považovat za ponižující a nepřizpůsobující se lidské důstojnosti. Proto je špatné mluvit za všechny lidi, že nějaká nemoc nebo postižení je překážkou kvality jejich života. Titíž lidé se možná později úplně zotavili nebo se po měsících probudili z hlubokého kómatu. I takové případy jsou známy.
Kupodivu společnost staví fyzicky dobře a inteligentní lidi vysoko na žebříčku kvality života, přestože jsou někdy nejvíce nešťastní. Na druhou stranu společnost považuje kvalitu života chudých lidí za nízkou, i když někdy mohou být nejspokojenější. (1)
Za důležitou výtku proti léčebné vůli lze považovat to, že často vypovídá o postoji zdatného a zdravého člověka k léčbě závažného onemocnění. Je docela dobře známo, že názory lidí na tuto věc se mění. Zdravý člověk se nerozhoduje stejně jako nemocný. Jak se průměrná délka života snižuje, život se často cítí cennější. Lékař s rakovinou naléhal na svého kolegu, aby si dal smrtící injekci, když se nemoc zhorší. Když se pak rakovina zhoršila, pacient dostal strach a byl tak nedůvěřivý, že odmítal i injekce proti bolesti. Většina těžce postižených pacientů však volí život před smrtí. Po nehodě si jen jeden z tetraplegiků (kvadruplegiků), které ventilátor zachránil, přál zemřít. Dva pacienti si nebyli jisti, ale 18 si v případě potřeby znovu přálo dočasnou pomoc ventilátoru. (2) (3)
Postižení i nepostižení lidé v naší společnosti nepotřebují další posilování obrazu lidskosti, který nám vytvořili falešní obchodníci a inzerenti konkurence, sportu, zdraví, krásy, snadného života – a snadné smrti. .. Také se nám vždy snaží namluvit, že štěstí a utrpení se nevejdou do stejného člověka a do stejného života nebo smrti zároveň. Argumentuje se nám, že postižený je pouze postižený a ne zároveň i zdravý a lidský a mnoho dalšího. Velmi důležitou zbraní pro udržení myšlení mocných je také představa, že bezmoc a závislost jsou pouze negativní věci. Stejně tak se o důstojném životě mluví i o nebezpečné zbrani - ti u moci tvrdí, že něco takového existuje, a pak definují, co to je. Dnes, Představitelem a konsolidátorem hlavního proudu typického myšlení je Jorma Palo, když píše o ponižování jako o příliš těžkém utrpení spojeném se zdravotním postižením. Ponížení přichází k většině lidí z různých důvodů v určité fázi jejich života. Víme, že ponížení se lze pokusit uniknout a popřít nebo se pomstít, ale jen málo z nás si uvědomuje, že se mu lze postavit tváří v tvář a bez útěku. Nemáme obrázek, který by se dal najít v mysli, když je to nutné, jak růst uprostřed ponížení a najít něco nového a důležitého. To, že není správné druhého člověka ponižovat, je samozřejmě úplně jiná věc. Vlastní činy Palo jsou podle mého názoru již velmi blízké ponižování lidí s těžkým postižením. Život sám je však ponižující, na rozdíl od člověka, který dělá špatně. I zdravotně postižená osoba, o kterou je pečováno, pociťuje situaci velmi odlišnou podle toho, jaký k ní má vztah druhá osoba, která o ni pečuje. (4)
Jiný příklad ukazuje, jak si lidé mohou myslet pravý opak, když jsou zdraví, než v situaci, kdy ztratili schopnost fungovat. Většina kvadruplegiků chtěla žít. Dost často to nejsou nemoci, které ovlivňují vůli žít, ale deprese. Depresí mohou trpět i fyzicky zdraví lidé.
V jedné studii byli zdraví mladí lidé dotázáni, zda by chtěli být resuscitováni pomocí intenzivní péče, pokud by se při nehodě trvale znehybnili. Téměř všichni odpověděli, že by raději zemřeli. Když bylo dotazováno 60 mladých lidí s kvadruplegií, kteří byli náhle postiženi, pouze jeden z nich řekl, že neměl být resuscitován. Dva nemohli odpovědět, ale všichni ostatní chtěli žít. I s paralýzou našli smysluplný život. (5)
Ekonomika. Eutanazie byla také ospravedlněna ekonomickými důvody. Je to další hlavní argument používaný na podporu eutanazie. Stejný argument používali také nacisté ve své propagandě. Existuje však důvod pochybovat o výpočtech týkajících se lékařských ošetření a dalších nákladů. Úspora nákladů není rozhodující pro celek:
Jako vždy nás pronásledují účetní, po zuby ozbrojení nehoráznými požadavky na snížení nákladů. Samozřejmě, že by jich bylo dosaženo, kdyby každý měl jen pečovatelskou vůli, kdyby byla hospicová péče organizována efektivněji a kdyby byla zastavena „zbytečná“ (brzy se vrátíme k významu toho slova) léčba. V únoru 1994 Emanuel a Emanuel z Harvard Medical School publikovali obsáhlý přehled článků napsaných na toto téma po celém světě a došli k závěru: „Žádné individuální úspory nákladů na konci života – ať už související s léčebnou vůlí, hospicovou péčí nebo ukončením zbytečná péče – jsou rozhodující. Vše směřuje stejným směrem: úspory v léčebných opatřeních souvisejících s koncem života nejsou významné. Částka, která by se možná ušetřila snížením agresivních, život udržujících procedur pro umírající pacienty činí maximálně 3,3 % celkových nákladů na zdravotní péči.“ Tolik k úsporám při umírání; od přísného utilitárního morálního přístupu k obtížným bioetickým problémům, které jsou v současné době přítomné v debatě o zdravotní péči. Alespoň v této kritické oblasti nyní zakopáváme o vlastní nohy. (6)
Kalkulace lékařských ošetření a dalších nákladů tak mohou být zpochybněny. I když je pravda, že léčba má své náklady ve formě platů atd., stejné peníze se vrátí zpět do společnosti. Nemocniční pracovníci platí daně, nakupují potraviny a komodity (vše včetně daně z přidané hodnoty) jako ostatní lidé. Další alternativou je propustit je a vyplácet podporu v nezaměstnanosti, ale dává to smysl? Vedlo by to pouze ke zvýšení nezaměstnanosti a přivedlo by ekonomiku k pauze. Celkově by to bylo nevýhodnější řešení. Zaměstnanost by mohlo být zvýšeno najímáním více pracovníků ve zdravotnictví, kde je mnoho současných zaměstnanců přepracováno. Pokud by se daň ze mzdy všech ostatních daňových poplatníků např. ve Finsku (2 miliony pracovníků, průměrný příjem 35 000 eur) zvýšila o 0,5 procenta a použila by se k najímání dalších pracovníků, zvýšila by se zaměstnanost o cca. 7000 osob (žádné dluhové peníze by neměly být použity k najímání). Tyto peníze by se pak vracely do oběhu a společnosti ve formě daní a jiných plateb. Ve městě jako Helsinky (500 000 obyvatel) by to znamenalo cca. 700 nových pracovníků a v místě jako je Lahti (100 000 obyvatel) 140 nových pracovníků, resp. Pokud by se daň ze mzdy zvýšila o 0,25 %, znamenalo by to polovinu těchto čísel. Tolik pracovníků, kteří vstupují do sektoru zdravotní péče, by práci mnohem zpříjemnilo a poskytlo příležitost nabídnout humánnější péči starším a nemocným. Bylo pozorováno, že většina lidí je ochotna platit vyšší daně, aby udrželi kvalitní služby.
Historie a lékařství. Pohled do historie medicíny v západním světě odhaluje, že byla značně ovlivněna Hippokratovou přísahou, tradicemi kolem ní vybudovanými a také etickým myšlením vycházejícím z křesťanského chápání lidstva. Tyto aspekty ovlivnily tak, že si lidé vážili lidského života od samého počátku, tedy od okamžiku početí. Mezi nejdůležitější zásady patří záchrana lidských životů a zmírnění bolesti tím nejlepším možným způsobem. Tento přístup je patrný v knize Finské lékařské asociace nazvané Lääkärin etiikka [Etika lékaře], která zdůrazňuje, že pacient by nikdy neměl zůstat bez léčby:
Od zákroků prodlužujících život lze upustit, když se definitivně očekává smrt a pacienta nelze vyléčit. Tomu se říkalo pasivní asistence smrti, ale jde o zcela běžnou práci lékaře, kde se musí neustále rozhodovat o výběru nejvhodnější léčebné metody pro pacienta. Na druhou stranu aktivní eutanazie, tedy urychlení smrti, by mohla být jednáním v souladu s žádostí pacienta, když chce být zabit. Celkový postoj lékařů k asistovanému umírání ve Finsku je odpudivý. Tradiční etika lékaře neakceptuje použití lékařských dovedností k úmyslnému zabití člověka. Trestní zákoník stanoví za usmrcení člověka přísný trest, i když k němu dojde na vlastní žádost. Mnoho lidí si myslí, že by se mělo opustit celý koncept eutanazie, protože jen budí dojem, že lékař místo nemoci způsobuje smrt pacienta. Jsou nemoci, které se nedají vyléčit, ale pacient nikdy nezůstane bez léčby. (7)
Jaká je dnes situace? Mnoho filozofických kruhů chce zničit dobrou a bezpečnou tradici, která v medicíně převládala po celá desetiletí. Prvním krokem k tomuto směru byl požadavek legalizace potratů. Nevyžadovaly to lékařské kruhy, ale vyznavači sebestředné kultury potěšení. Mysleli si, že je v pořádku zabít dítě, pokud by náhodou stálo v cestě plánům rodičů. V dnešní době se téměř všechny potraty dělají ze sociálních důvodů, ne proto, že by byl ohrožen život matky. Např. v Indii a Číně jsou při potratech zabíjeny holčičky, v západním světě jsou zabíjena obě pohlaví.(V Indii připadá na každých 1000 mužů pouze 914 žen. Vzhledem k tomu, že je možné včas zjistit pohlaví plodu, vedlo to k milionům potratů nenarozených dívek.) Jaký je nový směr? Je pravděpodobné, že přijetí vraždy dítěte v matčině lůně povede k tomu, že totéž bude přijato mimo lůno. Logicky se má za to, že pokud je zabití dítěte v lůně oprávněné, proč by měl být rozdíl v tom, dělat to mimo lůno. V některých zemích se již vedly diskuse o ukončení života těžce postižených novorozenců, pacientů v kómatu a těžce postižených lidí. Podobné argumenty, které byly použity na obranu potratů, se používají také k podpoře eutanazie. Jak konverzace postupuje, je možné, že se hranice z hlediska toho, co tvoří smysluplný život, stále více zužují. Filosofické kruhy ubírají vývoj a diskuzi směrem, kdy absolutní hodnota lidského života stále více ztrácí na aktuálnosti.(V Holandsku, kde tato praxe došla nejdále, více než desetina starších lidí uvedla, že se bojí, že by je jejich lékaři proti jejich vůli zabili. [8] Tisíce lidí tam nosí v kapsách kartičku, která uvádí, že to nedělají. chtějí být zabiti proti své vůli, pokud budou hospitalizováni.) Albert Schweitzer uvedl:
Když člověk ztratí úctu k jakékoli formě života, ztratí úctu k životu jako celku. (9)
Moderní vývoj není nové nebo moderní myšlení. Když se vrátíme do Německa 20. a 30. let minulého století, podobná atmosféra tam panovala i před nástupem nacistů k moci. Hitler tento způsob myšlení nevytvořil, ale vyšel ze stolu filozofů. Důležitým faktorem byla zejména kniha vydaná psychiatrem Alfredem Hochem a soudcem Karlem Bildingem na počátku 20. let 20. století, která hovořila o bezcenných lidech a životě, který nestojí za to žít. To a nacistická propaganda otevřely cestu k tomu, aby lidé přijali myšlenku života, který je podřadný. Všechno to začalo od malého začátku. V pozadí byly také silně ovlivněny trendy jako liberální teologie a evolucionismus. Na počátku 20. století měli v Německu velkou podporu.
Lidem, kteří zkoumali válečné zločiny, bylo jasné, že toto rozsáhlé zabíjení začalo nepatrnými změnami v postoji. Přístup lékařů doznal zpočátku jen mírné změny. Představa, že život nestojí za to žít, byla přijata. Zpočátku se to týkalo pouze chronicky nemocných lidí. Pomalu se okruh lidí, kteří byli považováni za zabité, rozšířil na sociálně nevýdělečné, na ty, kteří měli jinou ideologii, rasově diskriminované a nakonec na všechny neněmecké. Je důležité si uvědomit, že tento myšlenkový pochod začal malou změnou postoje k beznadějně nemocným, o kterých se myslelo, že již nebudou rehabilitováni. Taková drobná změna v přístupu lékaře proto stojí za prozkoumání. (10) Jak probíhá vývoj? Když došlo ve společnosti ke změnám v oblasti morálky – přijetí potratů, volných sexuálních vztahů atd. – změny se často řídily stejným vzorem. Stejný vzorec se několikrát opakoval a vedl ke změně postojů lidí. V tomto modelu jsou nejdůležitějšími kroky následující faktory:
1 . Několik hlasitých lidí hlásá novou morálku a odmítají chování, které bylo po desetiletí považováno za správné. Stalo se tak koncem 60. let, kdy byla vyhlášena myšlenka svobodných sexuálních vztahů a potratů. Stejně tak homosexualita, která byla dříve považována za zkreslení a byla chápána jako okolnost, je dnes vnímána příznivě. Eutanazie je jedna podobná věc v této diskusi:
Byl jsem pryč z vlasti tři roky, léta 1965 až 1968. Když jsem se na podzim 1968 vrátil, byl jsem velmi překvapen změnou, která se odehrála v atmosféře veřejného rozhovoru. Týkalo se to jak tónu konverzace, tak rámování otázek. (...) Ve studentském světě byli ti, kdo požadovali ospravedlnění sexuálních vztahů, těmi, kdo hlasitě troubili na pozouny. Trvali například na tom, že chlapcům a dívkám by mělo být umožněno bydlet společně na univerzitních kolejích, i když nebyli manželé. Zdálo se, že Teen League převzali noví vůdci, kteří hlásali nejen socialismus a školní demokracii, ale také myšlenku svobodných sexuálních vztahů. Celkově bylo nové, že se vytvořily referenční skupiny, které o genderových otázkách hovořily mnohem otevřeněji, než bylo dříve na veřejnosti obvyklé, a obviňovaly společnost a církev z uplatňování dvojích standardů. (11)
2. Média dávají prostor představitelům nové morálky a považují je za jakési hrdiny:
Páry žijící v nelegalizovaném soužití byly veřejně zpovídány jako jacísi hrdinové nové morálky, kteří se odvážili postavit morálce zdegenerované buržoazní společnosti. Podobně byli dotazováni homosexuálové a požadoval se bezplatný potrat (12)
3. Průzkumy Gallup potvrzují změnu směru. Jak se stále více lidí obrací na podporu nové praxe, ovlivňuje to i ostatní, kteří čtou tyto průzkumy.
4. Čtvrtá fáze je, když zákonodárci potvrdí novou praxi a považují ji za správnou, i když totéž bylo po celé věky považováno za špatné. William Booth, zakladatel Armády spásy, předpověděl, že se to stane těsně před Ježíšovým návratem. Vznikli by zákonodárci, kteří ani v nejmenším nerespektují Boha a jeho přikázání. Těžko popřít, že se vývoj ubíral tímto směrem.
1. „Pak bude politika bez Boha... Přijde den, kdy oficiální státní politika celého západního světa bude taková, že se už nikdo na žádné vládní úrovni nebude bát Boha... nová generace politických vůdců bude vládnout Evropě, generaci, která se již nebude ani v nejmenším bát Boha;
Vražda. Při obhajobě eutanazie mohou často zaznít krásná slova jako láska, důstojná smrt, asistovaná smrt, snadná smrt, dobrá smrt nebo vysvobození se ze života, který nestojí za to žít. Používá se stejný slovník, jaký používali nacisté ve své propagandě ve 30. letech. Předchozí případy jsou však o zabití člověka. Kromě toho, když se mluví o dobré nebo důstojné smrti, ve skutečnosti se myslí život. Život v posledních chvílích může být dobrý nebo špatný, ale smrt samotná je limitem pro každého a stane se v okamžiku. Používání jazyka je proto důležité a na to odkazuje následující citát. Kruhové výrazy nás přivádějí k soucitu snadněji než přímá slova.
V roce 2004 změnila British Euthanasia Association svůj název na Dignity in Dying. V době psaní tohoto článku se jejich webové stránky pečlivě vyhýbaly takovým přímým slovům jako „eutanazie“, „sebevražda“ nebo „zabití z milosti“. Místo toho byly použity vágní fráze jako „důstojná smrt s co nejmenším utrpením“, „schopnost zvolit si a ovládat, jak zemřeme“, „asistovaná smrt“ a „rozhodnutí ukončit utrpení, které se stalo nesnesitelným“. Ne každý je tímto přístupem přesvědčen. Jeden komentátor Daily Telegraph řekl: "Něco to říká, když se organizace musí označovat jako kruhový objezd. Společnost Euthanasia Society si nyní plánuje říkat Dignity in Dying. Kdo z nás by nechtěl zemřít důstojně? Není těžké věří, že propagátoři eutanazie (opravdu!) se bojí přímo říci, co vlastně řídí, totiž zabíjení lidí.“ (13) Jedna sestra z hospicu reagovala na popis asistované sebevraždy termínem „asistovaná smrt“: „Porodní asistentky asistují u porodu a sestry z paliativní péče asistují při speciální paliativní péči. Asistování není totéž jako zabíjení. Termín „asistovaná smrt“ uráží ty z nás, kteří poskytují dobrou péči na konci života. Je to podvod, ve kterém je zabíjení dezinfikováno, aby bylo přijatelnější pro širokou veřejnost. Znamená to, že člověk může zemřít důstojně pouze tehdy, je-li zabit.“ (14) (15)
Ve skutečnosti jde v eutanazii o vraždu nebo sebevraždu. Nebere v úvahu možnost, že jsme věčné bytosti, že budeme souzeni za své činy a že vrazi budou zatraceni mimo království Boží. Někteří mohou namítat proti této možnosti, ale jak mohou dokázat, že následující verše na toto téma nejsou pravdivé? Je třeba je brát vážně a nepodceňovat:
- (Marek 7:21-23) Neboť zevnitř, z lidského srdce, vycházejí zlé myšlenky, cizoložství, smilstva, vraždy, 22 Krádeže, chamtivost, špatnost, lest, chlípnost, zlé oko, rouhání, pýcha, pošetilost: 23 Všechny tyto zlé věci pocházejí zevnitř a poskvrňují člověka.
- (1 Tim 1:9) S vědomím toho, že zákon není dán pro spravedlivého, ale pro bezbožné a neposlušné, pro bezbožné a hříšné, pro nesvaté a prostopášné, pro vrahy otců a vrahy matek, pro vrahy,
- (1 Jan 3:15) Kdo nenávidí svého bratra, je vrah; a víte, že žádný vrah nemá v sobě věčný život.
- (Zjevení 21:8) Ale ustrašení, nevěřící a ohavní, vrazi, smilníci, čarodějové, modláři a všichni lháři budou mít svůj díl v jezeře, které hoří ohněm a sírou, což je druhá smrt.
- (Zjevení 22:15) Venku jsou totiž psi, čarodějové, smilníci, vrazi, modláři a každý, kdo miluje a lže.
Kdy neléčit ? Pokud jde o péči o umírající a poslední chvíle, je oprávněné rozvíjet hospicovou péči. To je obecně zaručeno. Je třeba přijmout opatření, aby každý pacient mohl zažít dobrou a individuální péči v bezpečném prostředí, kde se zmírní jeho bolest. Toho je možné dosáhnout pomocí moderní medicíny a pokud je dostatek ošetřujícího personálu a má správnou motivaci. To je běžná praxe a cíl po desetiletí, např. ve finském ošetřovatelství, stejně jako v mnoha dalších zemích. Co v situaci, kdy člověk zjevně již umírá a není naděje na jeho uzdravení? (Obvykle proces umírání trvá několik hodin až několik dní. Smrt začala, když člověk rychle slábne a není naděje na jeho uzdravení.) V této situaci lze jistě ospravedlnit zastavení intenzivní péče, protože není prospěšný nebo může být dokonce škodlivý. Není to eutanazie, ale ukončení zbytečné léčby. Je dobré tyto dvě věci rozlišovat. I v těchto případech však lze dbát na zmírnění příznaků.
V životě každého pacienta však nastane období, kdy by použití kurativní medicíny způsobilo pacientovi více škody než užitku. Umožnění dobré a bezbolestné smrti pomocí hospicové péče je v tomto případě pozitivním léčebným výsledkem. Zbytečná léčba a prodlužování smrti je naopak závažnou lékařskou chybou. Pokud se vzdá zbytečné léčby, nejde o to, aby lékař převzal úkoly, které patří Bohu. Ukončení léčby v takové situaci není o nic podivnější než vyhnout se zahájení zbytečné léčby. Tato rozhodnutí musí být přirozeně projednána v ošetřujícím týmu a všem zúčastněným musí být objasněny důvody pro zastavení léčby a zřeknutí se resuscitace. (16)
Joni Eareckson Tada dále vysvětluje (17):
Smrt mého otce naučila moji rodinu hledat moudrost. Přáli jsme si pomoci našemu otci žít až do konce a nechat ho zemřít, až přijde čas. Poskytování jídla pro hladové a vody pro žíznivé jsou základy lidstva. I když bylo jasné, že táta je blízko smrti, chtěli jsme, aby se cítil co nejpohodlněji. K Boží moudrosti patří soucit a lítost. Péče o sousedy je jedním z absolutních příkazů v Bibli. Lékaři však mé rodině řekli, že v některých případech je krmení a podávání vody pacientovi, ať už ústy nebo hadičkou, zbytečné a navíc pro pacienta bolestivé. Rita Marker z mezinárodního pracovního výboru pro boj proti eutanazii říká:
Když je pacient velmi blízko smrti, může být v takovém stavu, že tekutiny zvyšují jeho nepohodlí, protože je jeho tělo již nedokáže využít. Netráví ani potrava, kdy se lidské tělo začíná „zavírat“, když začíná proces umírání. Přichází okamžik, kdy lze říci, že člověk skutečně umírá. (18)
Ideální společnost. Při směřování k ideální společnosti je často kladen velký důraz na finanční záležitosti. Je na ně kladen velký důraz a jejich hodnotu nelze podceňovat. Pokud se ekonomika dostane do špatného stavu, může to destabilizovat řád celé společnosti. To se v historii stalo několikrát. Nejdůležitějším faktorem pro dosažení ideální společnosti je však vnitřní postoj lidí: záleží jim jeden na druhém, nebo je jejich srdce naplněno sobectvím, nenávistí a nedostatkem lásky? Největší problémy společnosti přece nejsou finanční, ale vznikají nesprávným přístupem k našim bližním: chudým, nemocným, starým lidem, cizincům, handicapovaným atd. Úroveň společnosti se dá měřit tím, jak se chová tyto a další skupiny. V ideální společnosti jsou všichni lidé považováni a oceňováni v závislosti na jejich původu, ale jít opačným směrem způsobuje, že se lidé cítí nepohodlně. Společnost se může vydat oběma směry v závislosti na tom, jaké myšlenkové vzorce naplňují mysl lidí. Podívejme se na pár veršů na toto téma. Zabývají se spravedlností a správným postojem k bližnímu. Pokud se tato rada bude široce dodržovat, zvýší to celkový blahobyt společnosti. Následování ostatních přikázání vede stejným směrem (Marek 10:19,20: Znáte přikázání, nezcizoložíte , nezabíjíte, nekradete, nevydávejte křivé svědectví, nepodvádíte, cti svého otce i matku. A on odpověděl a řekl mu: Mistře, to vše jsem dodržoval od svého mládí.)
Postoj k sousedům
- (Matouš 22:35-40) Jeden z nich, právník, se ho na něco zeptal, pokoušel ho a řekl: 36 Mistře, které je velké přikázání v zákoně? 37 Ježíš mu řekl: Milovat budeš Pána Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. 38 Toto je první a velké přikázání. 39 A druhé je tomu podobné: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého. 40 Na těchto dvou přikázáních spočívá celý zákon i proroci.
- (Gal 6,2) Neste si navzájem svá břemena, a tak naplňte Kristův zákon.
Chudé
- (Marek 14:6,7) A Ježíš řekl: Nechte ji; proč ji trápíš? udělala na mě dobrou práci. 7 Chudé máte vždy s sebou, a kdykoli budete chtít, můžete jim činit dobře, ale mě nemáte vždycky.
- (1. Jana 3:17) Kdo však má dobro tohoto světa a vidí, že jeho bratr má nouzi, a uzavře před ním své soucitné útroby, jak v něm přebývá láska Boží?
- (Jakub 2:1-4,8,9) Moji bratři, nemějte víru v našeho Pána Ježíše Krista, Pána slávy, pokud jde o osoby. 2 Přijde-li totiž na vaše shromáždění muž se zlatým prstenem, v pěkném rouchu, a přijde i chudý muž v ohavném rouchu; 3 A máte úctu k tomu, kdo nosí homosexuální oděv, a řekněte mu: Posaďte se zde na dobrém místě; a řekni chudým: Postav se tam, nebo si sedni tady pod moji podnožku: 4 Nejste tedy sami v sobě zaujatí a nejste soudci zlých myšlenek? 8 Plníš-li královský zákon podle Písma: Budeš milovat svého bližního jako sám sebe, dobře činíš. 9 Jestliže však máte úctu k lidem, dopouštíte se hříchu a jste přesvědčeni o zákonu jako přestupníci.
Spravedlnost
- ( Dt 16:19) Nebudeš vyrvat soud; nebudeš si vážit osob ani brát dary, neboť dar oslepuje oči moudrých a převrací slova spravedlivých.
- (Přísl 17:15) Kdo ospravedlňuje bezbožné, a kdo odsuzuje spravedlivé, oba jsou Hospodinu ohavností.
- (Izajáš 61:8) Neboť já Hospodin miluji soud, nenávidím loupež za zápalnou oběť; a budu řídit jejich dílo v pravdě a učiním s nimi věčnou smlouvu.
Cizinci
- (Lv 19:33,34) A bude-li s vámi ve vaší zemi pobývat cizinec, nebudete ho obtěžovat. 34 Ale cizinec, který u vás přebývá, bude vám jako narozený mezi vámi a budete ho milovat jako sebe; neboť jste byli cizinci v egyptské zemi: Já jsem Hospodin, váš Bůh.
- ( Jer 7:4-7) Nedůvěřujte ve lživá slova, která říkají: „ Chrám Hospodinův, chrám Hospodinův, chrám Hospodinův, to jest. 5 Nebo když důkladně upravíte své cesty a své skutky; když důkladně vykonáš soud mezi člověkem a jeho bližním; 6 Nebudeš-li utlačovat cizince, sirotka a vdovu a neprolévat nevinnou krev na tomto místě, ani chodit za cizími bohy ke své újmě. 7 Potom tě nechám přebývat na tomto místě, v zemi, kterou jsem dal tvým otcům, na věky věků.
Starší
- (Lv 19:32) Povstaneš před šedivou hlavou, budeš ctít tvář starce a budeš se bát svého Boha: Já jsem Hospodin.
REFERENCES:
1. Joni Eareckson Tada: Oikeus elää, oikeus kuolla (When is it Right to Die?), p. 65 2. Gardner B P et al., Ventilation or dignified death for patients with high tetraplegia. BMJ, 1985, 291: 1620-22 3. Pekka Reinikainen, Päivi Räsänen, Reino Pöyhiä: Eutanasia – vastaus kärsimyksen ongelmaan? p. 91 4. Pekka Reinikainen, Päivi Räsänen, Reino Pöyhiä: Eutanasia – vastaus kärsimyksen ongelmaan? p. 126,127 5. Päivi Räsänen: Kutsuttu elämään, p. 106 6. Bernard Nathanson: Antakaa minun elää (The Hand of God), p. 130 7. Lääkärin etiikka, 1992, p. 41-42 8. Richard Miniter, ”The Dutch Way of Death”, Opinion Journal (huhtikuu 28, 2001) 9. Marja Rantanen, Olavi Ronkainen: Äänetön huuto, p. 7 10. Pekka Reinikainen, Päivi Räsänen, Reino Pöyhiä: Eutanasia – vastaus kärsimyksen ongelmaan? p. 38,39 11. Matti Joensuu: Avoliitto, avioliitto ja perhe, p. 12-14 12. Matti Joensuu: Avoliitto, avioliitto ja perhe, p. 12-14 13. http://telegraph.co.uk/comment/telegraph-view/3622559/Euthanasias-euphemism.html 14. Quote from article: Finlay, I.G. et.al., Palliative Medicine, 19:444-453 15. John Wyatt: Elämän & kuoleman kysymyksiä (Matters of Life and Death), p. 204,205 16. Pekka Reinikainen, Päivi Räsänen, Reino Pöyhiä: Eutanasia – vastaus kärsimyksen ongelmaan? p. 92 17. Joni Eareckson Tada: Oikeus elää, oikeus kuolla (When is it Right to Die?), p. 151,152 18. Rita L. Marker: New Covenant, January 1991
|
Jesus is the way, the truth and the life
Grap to eternal life!
|
Other Google Translate machine translations:
Miliony let / dinosauři / evoluce člověka? Věda v klamu: ateistické teorie původu a miliony let
Historie bible
Křesťanská víra: věda, lidská práva Křesťanská víra a lidská práva
Východní náboženství / New Age Buddha, buddhismus nebo Ježíš?
islám Modloslužba v islámu a v Mekce
Etické otázky Genderově neutrální manželství
spása
|
