This is a machine translation made by Google Translate and has not been checked. There may be errors in the text.

On the right, there are more links to translations made by Google Translate.

In addition, you can read other articles in your own language when you go to my English website (Jari's writings), select an article there and transfer its web address to Google Translate (https://translate.google.com/?sl=en&tl=fi&op=websites).

Modloslužba v islámu a v Mekce

Přečtěte si, jak jsou v moderním islámu četné pozůstatky předislámského modlářství. Většina z nich je spojena s poutí do Mekky

Jste muslim, který dokončil pouť do Mekky nebo o tom uvažuje? Pokud jste takový člověk, je tento článek určen právě vám.

Tento článek se zabývá ranými stádii islámu a jejich vztahem k modlářství. Je to něco, co mnoho upřímných muslimů může popřít a říkat, že v islámu není modlářství. Je však pozoruhodné, že pátý pilíř islámu, pouť do Mekky, obsahuje několik aspektů souvisejících s modloslužbou. Jde o rysy, které byly charakteristické již pro starověké náboženství Arabů před dobou islámu a Mohameda. Byly jako takové zděděny do moderního islámu.

Pokud tomu nevěříte, měli byste si přečíst následující řádky. Skutečně uctíváte pouze jednoho Boha, nebo jste při pouti do Mekky zastánce a následovníka starověkého modlářství? Souvislosti s minulou modloslužbou a současnou poutní praxí zahrnují například věci objevující se v seznamu.

• Poutní místo je Mekka

• Mnohokrát procházet kolem chrámu

• Líbání nebo dotyk černého kamene

• Uctívači pohanských bohů v Mekce si říkali Hanifové

• Obětování zvířat

• Chůze na horu Arafat

• Návštěva kopců Safa a Marwa

Cílem poutě je Mekka . Mekka jako cíl pouti pochází z dřívějších praktik. Tento zvyk se v žádném případě nezrodil prostřednictvím Mohameda, ale modláři a Arabové měli také ve zvyku konat poutě do stejného města na Arabském poloostrově. Účastnili se kultovních obřadů v chrámu Kaaba a uctívání 360 idolů v chrámu. Současná pouť má společné mimo jiné to, že cíl jejich poutě byl stejný, říkalo se jim hanifové a i oni vykonávali téměř stejné části poutě jako dnes. Moderní aktivity související s Mekkou jsou jasně podobné těm z dávných dob.

Stejný vývoj v minulosti pokračoval, dokud se Mohamed, který byl sám strážcem svatyně v době, kdy tam bylo ještě 360 bůžk, rozhodl uzavřít město všem kromě vyznavačů islámské víry. Stalo se to v roce 630, ale i poté si Mohamed zachoval staré náboženství a modlářské rituály – funkce, které přežily dodnes.

Sahih Bukhari, sbírka hadísů, potvrzuje, jak islámská tradice odkazuje k modlářství v chrámu Kaaba. Bylo uctíváno 360 bůžků:

Před dobou Mohameda se modlářství arabských kmenů soustředilo na svatyni ve tvaru krychle Kaaba v Mekce. Islámská vlastní tradice potvrzuje, že v Mekce bylo uctíváno 360 bohů: „Abdullah bin Masud řekl: ‚Když Prorok dorazil do Mekky, bylo kolem Kaaby 360 modl‘“ (Sahih Bukhari) (1)

Procházka kolem chrámu Kaaba. Prvním spojením se starou modloslužbou byla pouť do Mekky. Druhým bodem podobnosti je procházka kolem chrámu Kaaba. Když dnes muslimové sedmkrát obkroužili Kaabu, bylo to také součástí starověkého modlářství a pouti: už tehdy lidé obcházeli chrám, vzdávali mu úctu a líbali černý kámen na jeho jedné straně. To jsou věci, které připomínají současnou pouť do Mekky. Takže vy, kteří konáte tyto poutní činy, následujete způsoby minulých modloslužebníků, které byly jako takové přeneseny do moderního islámu.

Kromě toho další historické odkazy popisují, jak lidé jinde procházeli další chrámy a kameny, jako je chrám Kaaba. Na to se alespoň zmiňovali řečtí historici. Následující citát ukazuje, jak byl stejný zvyk běžný ve starověkém modlářství.

Lidé z Kurajše si vzali za boha boha jménem Hubal, který stál na okraji studny uvnitř chrámu Kaaba Temple. Uctívali také Isafa a Na'ilu vedle Zamzamu, místa, kde obětovali...

Arabové přijali kromě Kaaby také taghuty nebo chrámy, které respektovali. Byly to chrámy, které uctívali jako Kaaba a měli své vlastní vrátné a domovníky. Arabové jim dávali obětiny stejně jako Kaaba a kroužili kolem nich jako oni kolem Kaaby. V blízkosti těchto míst také poráželi zvířata. (2)

Líbání černého kamene. Jedním ze soutoků mezi bývalým modlářstvím a současnou poutí do Mekky je líbání a dotýkání se černého kamene v chrámu Kaaba. Také Arabové za starých časů používali tento kámen líbat a uctívat jej jako boha dávno před dny Mohameda. Černý kámen byl nejuctívanějším předmětem starověkého chrámu a středem polyteistického uctívání. Beduíni jej také uctívali spolu s dalšími kameny dávno před dobou islámu a Mohameda. Je tedy docela zvláštní, že dnes muslimové líbají kámen, který se dříve používal v modlářství. Jak se můžete jako muslim takto chovat, když byl černý kámen ústředním předmětem starověkého modlářství? Proč pokračujete ve staré tradici modlářství?

Před islámem Arabové uctívali četné bohy a jejich náboženství se pravděpodobně podobalo víře dřívějších semitských národů. (…) Nejdůležitějšími aktivně uctívanými božstvy byly bohyně Allat, al-Uzza a Manat, které byly pravděpodobně považovány za dcery Alláha, i když předislámský svět bohů nebyl uspořádán do jasného panteonu.

(…) Zdá se, že kromě běžně uctívaných bohů měl každý kmen svá vlastní božstva. Bůh Mekky byl možná méně známý (měsíční) bůh Hubal, který byl podle tradice uctíván v chrámu Kaaba před zrozením islámu.

Kromě skutečných bohů byly uctívány i svaté kameny, prameny a stromy. Uctívání kamenů bylo velmi typické pro předislámské beduíny, zmiňují to i řecké prameny. Kameny mohou být vytvořeny přirozeně nebo mohou být hrubě obrysové. Beduíni uctívali jak pevné kameny, tak kameny, které nosili s sebou. Černý kámen Kaaba byl také uctíván již v předislámském období. (3)

Chrám Kaaba a jeho černý kámen jsou tak důležitou součástí islámské náboženské praxe. Je to také zřejmé z toho, že se muslimové modlí čelem k Mekce. Souvisí to s vírou, že by černý kámen mohl působit jako prostředník modlitby? Pokud se to předpokládá, nebo pokud na směru modlitby záleží, vede to k tomu, že Mekku a černý kámen považujeme za předměty modloslužby. Nebo tomu tak není? To se také liší od obvyklé křesťanské modlitby, kde můžeme Bohu jednoduše sdělit své starosti (Flp 4,6: Na nic si nedávejte pozor, ale ve všem modlitbou a prosbou s díkůvzdáním dejte své prosby najevo Bohu.). Na směru modlitby nezáleží.

Proč tedy muslimové přijímají líbání černého kamene a další činy připomínající modloslužbu? To je těžké pochopit. Více o tématu vypovídá následující citát. Vlastní islámská tradice říká, že všechny současné rituály, jako je pouť do Mekky, ramadán, obcházení Kaaby, líbání černého kamene, běh mezi Saf a Marwa, kamenování Satana a pití z pramene Zamzam, jsou pohanského původu:

Poté, co věřící sedmkrát obešli Kaabu, spěchali k sochám symbolizujícím Satana mimo Mekku a ukamenovali je. S tímto rituálem bylo také úzce spojeno sedm běhů mezi horami Safa a Marw. Byli blízko hlavní mešity v Mekce. Vzdálenost mezi horami je čtyři sta metrů.

Korán dokazuje, že tento běžecký rituál existoval před islámem. Když se muslimové udiveně ptali Mohameda, proč museli dodržovat tento pohanský zvyk, dostal od Alláha odpověď:

Spatřit! Safa a Marwa patří mezi symboly Alláha. Pokud by je tedy měli ti, kteří navštíví Dům (Kaaba) v sezóně nebo jindy, obcházet, není to v nich hřích. (Sura 2:158)

Velké množství lidí se tak shromáždilo do Mekky, aby uctívali bohy umístěné uvnitř nebo kolem budovy, která byla pokryta černou látkou. Každý kmen nebo jednotlivec, který dorazil do města, si mohl vybrat z Kaaby boha, který se mu nejvíce líbil. Tyto poutě poskytovaly dobrý příjem pro kmen Kurajšů, kteří se jako členové největšího kmene v Mekce starali o svatyni a dohlíželi na ni (…)

Existuje mnoho spekulací o tom, proč Mohamed přenechal tyto pohanské zvyky islámu. Jedním z důvodů mohlo být to, že je nechal žít, aby potěšil kmen Kurajšů, protože tyto rituály přímo neohrožovaly islám ani nepopíraly Alláha. Když Kurajšovci po dobytí Mekky také konvertovali k muslimům, jako správci Kaaby dostávali ročně pěkné peníze od poutníků, kteří do Mekky dorazili. Znalost pohanského původu současných rituálů může být trapnou pravdou pro ty, kteří chtějí popřít svědectví vydaná historií. (4)

Černý kámen a spojení s uctíváním měsíce . Výše bylo poznamenáno, že líbání černého kamene a další současné zvyky islámské pouti se objevily v modlářství dávno před Mohamedem. Mohamed přijal tyto pohanské zvyky jako součást islámské praxe náboženství.

Jedno spojení s minulostí je také znamení měsíce. Obyvatelé Středního východu uctívali měsíc, slunce a hvězdy. Lunární srp byl nalezen na tisících oltářů, hliněném nádobí, nádobách, amuletech, náušnicích a dalších artefaktech. Odkazuje na převládání lunárního uctívání. Modloslužebníci v Mekce také věřili, že černý kámen shodil z nebe bůh měsíce Hubal (viz předchozí citace!). Tento názor však později změnil sám Mohamed, protože věřil, že kámen poslal anděl Gabriel z ráje a že kámen byl původně bílý, ale kvůli hříchům lidí se změnil na černý. Měl Mohamed pravdu, nebo je to jen obyčejný meteorit, který spadl na Zemi? To je nyní nemožné dokázat.

Další citát pokračuje na stejné téma, totiž uctívání černého kamene a jak se věřilo, že tento kámen pochází z Měsíce a že jej bůh Měsíce Hubal shodil z nebe. Na střechách dnešních mešit se dodnes používá měsíční srp, který připomíná minulou modloslužbu; jako je líbání černého kamene a další způsoby poutí.

Na rozdíl od Peršanů, kteří – učil Zoroastrian – uctívali Slunce jako sídlo Nejvyšší Bytosti a spojovali dobro se světlem a ohněm a zlo s temnotou, Arabové té doby obecně uctívali Měsíc. Pro Peršana, který žil v zemi vysokých hor, mohlo být teplo ze Slunce vítáno, ale pro Araba z pouštních plání bylo Slunce zabijákem a Měsíc přinesl rosu a tmu po vroucím žáru a oslnivém světle. Podle pohanské legendy se věřilo, že Hobal, bůh Měsíce, shodil z nebe černý meteoritový kámen Kaaba. Bylo považováno za svaté dlouho před islámem a uctívali ho poutníci a cestovatelé, kteří věřili, že Měsíc je také bohem. (5)

Ještě jeden citát na stejné téma. Ukazuje, jak bylo hlavní náboženství národů Blízkého východu spojeno s uctíváním měsíce, slunce a hvězd. Když je nyní srpek měsíce na střeše mnoha mešit, je to odkaz na minulé modlářství:

Al-Hadis (Kniha 4, kapitola 42, č. 47) obsahuje ohromující Mohamedův výrok: „Abú Razin al-Uqaili vyprávěl: Zeptal jsem se: Ó posle Alláha: Vidí každý v den zmrtvýchvstání svého Pána v Jeho otevřeném formulář? "Ano," odpověděl. Zeptal jsem se: Jaké je to znamení v Jeho stvoření? Řekli: Ach Abu Razine. Není to tak, že každý z vás vidí měsíc v úplňku v holé podobě.“ Tento verš naznačuje, že měsíc byl symbolem Alláha. Výzkum ukázal, že:

• Alláh byl po staletí arabským idolem. „On je Pán vás a vašich otců (Súra 44:8). Bůh Arabů a jejich předků nebyl v žádném případě Bohem Abraháma, Izáka a Jákoba, JHVH Jahve, ale Alláh

• Měsíc byl symbolem Alláha.

• Alláh byl nazýván Bohem Měsíce.

(…) Učenci západních náboženství souhlasí s Biblí, že hlavní náboženství národů Blízkého východu bylo spojeno s uctíváním měsíce, slunce a hvězd.

Tisíce oltářů, kameniny, nádob, amuletů, náušnic a dalších artefaktů nalezených starověkými učenci mají srp měsíce. Hovoří o rozšířeném uctívání Měsíce.

Texty hliněných tabulek nalezených v archeologických vykopávkách obsahují popisy obětí daných Měsíci. Někdo se může ptát, proč srp měsíce ještě dnes stojí na střechách mešit. Symbol Boha byl samozřejmě umístěn na střechách stejně, jako křesťané dávali kříž do svých kostelů jako symbol spásy, kterou učinil Kristus.

Protože uctívání Měsíce bylo běžné na celém Blízkém východě, Arabové byli také uctívači měsíce. Pro boha Měsíce byla také postavena svatyně Kaaba. Byl v něm umístěn zvláštní předmět uctívání, černý kámen spadlý z Měsíce, který Mohamed políbil při dobývání Mekky. (6)

Mohamedovo zjevení tří bohyní . Výše uvedené bylo probíráno o modloslužbě v Mekce a tamní pouti. Bylo zaznamenáno, že líbání černým kamenem, obcházení Kaaby a další formy modlářství prováděné v Mekce byly běžné ještě před dobou islámu. Mohamed je jako takové přijal do moderního islámu. Proto se stále praktikují stejné modlářské formy. Jako muslim je dobré, když si položíte otázku, zda se během pouti do Mekky věnujete stejnému druhu modloslužby, jaký praktikovali staří modláři před staletími?

Pak přejdeme k další záležitosti související s Mohamedem a modloslužbou. Řeč je o tzv. ze satanských veršů, tj. o pasáži Koránu 53:19,20. To prozkoumáme příště.

Podle tradice tyto verše, které popisují tři bohyně uctívané Araby (Allat, al-Uzza a Manat), původně obsahovaly odkaz popisující tyto bohyně jako jakési prostředníky. Jinými slovy, tyto verše, které Mohamed obdržel, povzbuzovaly lidi, aby se obrátili k pohanským bohům. Kvůli těmto veršům byli obyvatelé Mekky připraveni přiznat, že Mohamed byl prorok. Předpokládá se, že byly v následující podobě. Smazaná pasáž byla označena tučně:

Viděl jsi Allata a al-Uzzu a Manata, třetího? " Jsou to vznešené bytosti a v jejich přímluvu lze doufat."

Pozoruhodné na tom je, že to není vynález cizích lidí, ale zmiňovaly se o tom rané zdroje islámu. Tyto rané zdroje a jejich autoři nepopírali Mohamedův status proroka. Odkazovali na něj tak zbožní muslimové jako Ibn Ishag, Ibn Sa'd a Tabari, stejně jako pozdější autor komentáře ke Koránu Zamakhshari (1047-1143). Je velmi těžké uvěřit, že by o případu řekli, kdyby jej nepovažovali za pravý. Totéž je vysvětleno v následujícím citátu, který odkazuje na komentář imáma ke Koránu. Ukazuje, jak byla tato pasáž v Koránu změněna, protože Mohamed brzy obdržel nové zjevení o opaku. Ukazuje také skutečnost, jak je Korán zcela založen na zjeveních a slovech přijatých Mohamedem. příznačně

Imám El- Syouty vysvětluje súru 17:74 Koránu ve svém komentáři takto: „Podle Mohameda, syna Kaaba , příbuzného z Karze , četl prorok Muhammad súru 53, dokud nedošel k pasáži, která říkala: "Viděl jsi Allata a Al-Uzzu (pohanské bohy)..." V této pasáži sám ďábel přiměl Mohameda, aby řekl, že muslimové mohou uctívat tyto pohanské bohy a žádat je o přímluvu. A tak ze slov Mohameda verš byl přidán do Koránu.

Prorok Mohamed byl velmi smutný kvůli svým slovům, dokud ho Bůh nepovzbudil novým: „Také jako vždy předtím, když jsme poslali posla nebo proroka, dal jim Satan svá vlastní přání, ale Bůh je setře, co Satan se pro ně namíchal a pak potvrzuje své vlastní znamení. Bůh ví, je moudrý.“ (Súra 22:52.)

Kvůli tomu Súra 17:73-74 říká: „A jistě měli v úmyslu odvrátit tě od toho, co jsme ti zjevili, abys proti Nám stavěl něco jiného než to, a pak by tě jistě považovali za příteli. A nebýt toho, že už jsme tě ustanovili, jistě bys byl blízko k tomu, abys k nim trochu naklonil; (7)

Následující citát hovoří o stejném tématu, satanských verších. Ukazuje, že tato záležitost není výmyslem cizinců, ale zmiňovaly se o ní vlastní rané zdroje islámu a jak byl Mohamed nakloněn přijmout modlářství. Autoři nepopřeli hodnotu Mohameda jako proroka:

Případ Satanských veršů byl přirozeně silným důvodem k rozpakům muslimů po celá staletí. Ve skutečnosti to zastiňuje celé Mohamedovo tvrzení, že je prorokem. Jestliže Satan jednou dokázal vložit slova do Mohamedových úst a přiměl ho, aby si myslel, že jsou to poselství od Alláha, pak kdo může říci, že Satan nepoužil Mohameda jako svého mluvčího i v jiných dobách?

… Je těžké pochopit, jak a proč byl takový příběh vymyšlen, a také jak a proč tak oddaní muslimové jako Ibn Ishag , Ibn Sa'd a Tabari, stejně jako pozdější pisatel anotace Koránu, Zamakhsari (1047-1143) – od kterého je opravdu těžké uvěřit, že by to řekl, kdyby nedůvěřoval zdrojům – si myslel, že je to pravé. Zde, stejně jako v jiných oblastech, jsou důkazy raných islámských zdrojů nesporně silné. Nicméně události lze vysvětlit v jiném světle, ti, kteří si přejí, aby instanci Satanských veršů zmizeli, nemohou popřít skutečnost, že tyto prvky Mohamedova života nejsou výmysly jeho nepřátel, ale informace o nich pocházejí od lidí , který skutečně věřil, že Mohamed je Alláhův prorok. (8)

Co lze z výše uvedeného vyvodit? Můžeme vidět, že Mohamed byl chybná lidská bytost. Poklonil se před lidmi, když přijal verše, které obhajovaly uctívání tří idolů a na které se mohli odvolat. Vlastní rané zdroje islámu odkazují na Mohamedovy činy, takže nejde o výmysly zlomyslných outsiderů.

Mohamed stál také za tím, že prastará modloslužebná praxe, která byla po staletí provozována v Mekce, byla přenesena téměř v podobné podobě do islámu. To zahrnovalo věci uvedené výše, jako je pouť do Mekky, lidé obcházeli chrám, líbali se nebo se dotýkali černého kamene, obětovali zvířata, chodili na horu Arafat a navštěvovali kopce Safa a Marwa. Mohamed potvrdil všechny tyto starověké modlářské praktiky.